5 věcí, které z českých blogů dělají klon

Aus Leowiki

Dávejte si pozor na dvě typické pasti. První je tón. Modely mají sklon k nadnesenému, reklamnímu stylu plnému slov jako „revoluční" nebo „průlomový", i když o nic takového nejde. Druhá past je struktura. Umělá inteligence ráda opakuje stejný rytmus vět a stejné přechody mezi odstavci. Pomůže, když text po vygenerování přečtete nahlas. Místa, kde se vám jazyk zadrhne nebo kde zníte jako někdo jiný, přepište vlastními slovy.

Jak poznat, že už je text dost krátk

Zadání pište jako krátký brief, ne jako esej. Uveďte, pro koho text je, co už čtenář ví, co si má odnést a čemu se má vyhnout. Přidejte dva až tři příklady vět, které zní jako vy. Model napodobí tón, který mu ukážete. Pokud mu žádný neukážete, sáhne po svém výchozím stylu a ten pozná každý.

Na co si dát pozor u české specifi

Proč se pořád dokola opakují stejné rady Druhé klišé je obsahová prázdnota vydávaná za nadčasovou moudrost. Radit lidem, aby si dělali seznamy, odpočívali a soustředili se na podstatné věci, není rada, je to konstatování. Praktický text musí popsat postup: co udělat jako první, co druhé, kde se to obvykle zadrhne a jak to obejít. Typická chyba je nahradit postup motivačním odstavcem. Čtenář si ho přečte, přikývne a nic mu nezůstane. Zkuste místo toho popsat jeden konkrétní problém a jeho řešení v krocích. Pokud řešení nemáte, téma si nechte na jindy.

Čtvrté klišé je závěr. Většina textů končí výzvou k akci, která nemá s obsahem nic společného – sdílejte, komentujte, přihlaste se k odběru. To není závěr, to je reklama. Pořádný závěr shrne jednu hlavní myšlenku a přidá podmínku, kdy platí a kdy ne. Přiznání, že něco nefunguje vždy, působí důvěryhodněji než univerzální slib. Pokud nemáte co dodat, skončete dřív. Krátký text bez vaty je lepší než dlouhý text s prázdným koncem.

Tisková zpráva a marketingový text mají odlišný účel, i když se obě mohou týkat stejné novinky. Tisková zpráva informuje novináře a redakce. Marketingový text má čtenáře zaujmout, vzdělávat nebo přimět k akci. Pokud potřebujete přepsat tiskovou zprávu do článku, nejde o zkrácení ani o kopírování. Jde o změnu perspektivy, jazyka a struktury.

První věc je úvod. Skoro každý článek začíná větou o tom, jak je dnešní doba uspěchaná, jak je informací moc nebo jak se svět změnil. To není začátek, to je výplň. Místo toho napište konkrétní situaci, která se stala vám nebo někomu, koho znáte. Jedna věta s detailem – kde, kdy, co se pokazilo – udělá víc než odstavec obecných mouder. Pokud si nejste jistí, jestli je úvod dost konkrétní, zkuste ho smazat. Když text funguje i bez něj, byl zbytečný.

Třetí věc je slovník. České blogy milují slova jako „jednoduše", „efektivně", „kvalitně" a „na míru". Tato slova nic neznamenají, protože si pod nimi každý představí něco jiného. Nahraďte je číslem, srovnáním nebo příkladem. „Efektivně" nahradí věta o tom, kolik kroků jste ušetřili. „Kvalitně" nahradí popis materiálu nebo postupu. Stejně tak se vyhněte anglicismům, které mají český ekvivalent. Píšete česky, tak pište česky. Čtenář to ocení víc než působivě znějící frázi.

Když si otevřete deset českých blogů za sebou, máte po chvíli pocit, že čtete pořád ten samý text. Stejné fráze, stejné úvody, stejné pointy. Není to náhoda. Většina autorů opisuje to, co viděla jinde, a ani si nevšimne, že nepřidala nic vlastního. Následujících pět oblastí pokrývá drtivou většinu opakujících se klišé. Když je vědomě vypustíte, text okamžitě poznáte jako svůj.

Poslední věc je formát. Nadpisy, odrážky a tučné věty se používají automaticky, i když text žádné členění nepotřebuje. Odrážka má smysl jen tam, kde jde o skutečný výčet, ne o tři věty, které by stejně fungovaly v odstavci. Stejně tak podnadpisy nemusí být v každém článku. Než něco zvýrazníte, zeptejte se, jestli by to čtenář našel i bez toho. Když ano, zvýraznění je zbytečné. Pište tak, jak byste mluvili k člověku, který tomu nerozumí, ale není hloupý. To je nejspolehlivější obrana proti tomu, aby váš blog vypadal jako kopie ostatních.