Když zadáváte heslo, nikdo se nesmí dívat

Aus Leowiki

Jak si nastavit platby, aby byly přehledné? Ideální je mít jeden den v měsíci, kdy odchází většina pravidelných plateb – třeba pátý den. Díky tomu snadno zkontrolujete, že vše proběhlo. Většina bank umožňuje nastavit trvalý příkaz na konkrétní den, a u inkasa si zase můžete domluvit s příjemcem, aby strhával platbu k určitému datu. U SIPO je den pevně daný podle koncového čísla, ale i tady si můžete nastavit připomínku v kalendáři.

Začněte s kapesným. Nejdůležitější je pravidelnost a jasná pravidla. Domluvte se, co všechno si dítě z kapesného hradí – zda třeba sladkosti, hračky nebo vstupné s kamarády. Naopak základní potřeby jako jídlo nebo školní pomůcky by měly zůstat na rodičích. Kapesné dávejte vždy ve stejný den a ve stejné výši, ideálně v hotovosti, aby si dítě mohlo peníze fyzicky osahat a počítat je. Jakmile děti povyrostou, můžete část vyplácet na účet, ale to už vyžaduje schopnost abstrakce.

Kartové platby dělíme na debetní a kreditní. Debetní karta čerpá peníze přímo z vašeho účtu, takže nemůžete utratit více, než máte. Kreditní karta vám umožňuje platit „na dluh" s tím, že částku musíte splatit do stanoveného data, jinak vám vzniknou úroky. U karet se také setkáte s platbami přes internet, kdy zadáváte číslo karty, platnost a bezpečnostní kód. Zde pozor na phishing – nikdy nezadávejte údaje z karty na stránce, kterou jste otevřeli z e-mailu nebo SMS. Vždy raději přejděte na oficiální e-shop přímo přes adresní řádek prohlížeče.

Typickou chybou je ukládání hesel do poznámkového bloku v mobilu nebo sdílení přihlašovacích údajů s rodinným příslušníkem. Heslo by měl znát jenom majitel účtu. Další častou chybou je používat stejné heslo pro banku i pro e-shop. Jakmile jednou unikne z menšího webu, podvodníci ho zkusí použít i v bance. Pravidelně si proto měňte hlavní přístupové údaje, a to nejméně jednou za půl roku.

Vedle klasických převodů se běžně používá také inkaso, kdy příjemce (například dodavatel energií) sám iniciuje stržení peněz z vašeho účtu. Tento typ je pohodlný, protože nemusíte hlídat termíny, ale vyžaduje důvěru v danou společnost. Před podepsáním inkasní smlouvy si zjistěte, jaké maximální částky může příjemce strhnout a zda máte možnost platbu zpochybnit do určité lhůty. Jinak se může stát, že vám přijde vyšší částka, než jste čekali, a vy ji musíte reklamovat.

Nezapomeňte také na to, že ne všechny platby je vhodné zadávat jako trvalý příkaz. Například pokud máte půjčku s anuitním splácením, částka se může v průběhu let měnit kvůli úrokové sazbě. V takovém případě je lepší zvolit inkaso, které se přizpůsobí aktuální výši. U energií zase inkaso sice přinese pohodlí, ale pokud vám vyjde přeplatek, musíte o jeho vrácení aktivně požádat. Proto si jednou za čas porovnejte skutečnou spotřebu se zálohami a případně požádejte o úpravu.

Nebojte se zapojit děti do běžných rodinných nákupů. Když jdete do obchodu, vysvětlujte, proč vybíráte určitý typ jogurtu nebo proč nepořídíte dražší značku. Můžete dát dítěti na starost porovnat ceny dvou podobných výrobků a nechat ho rozhodnout, který koupíte. Starší děti pak mohou dostat konkrétní rozpočet na rodinný oběd nebo výlet a samy si naplánovat, co se za něj dá pořídit. Tím se učí reálné plánování a odpovědnost za vlastní rozhodnutí.

Častou chybou je, že rodiče dětem vše kupují bez vysvětlení a pak se diví, že nemají úctu k penězům. Stejně problematické je dávat peníze jako odměnu za dobré známky nebo pomoc v domácnosti. Tím se děti naučí, že peníze jsou náhradou za povinnosti, ne nástroj pro dosažení vlastních cílů. Mnohem vhodnější je propojit peníze s hodnotou práce – u starších dětí můžete nabídnout přivýdělek za činnosti, které přesahují běžné domácí povinnosti, jako je například mytí auta nebo úklid garáže.

Ideální strategií je používat kreditní kartu pouze na výdaje, které máte pod kontrolou – jako jsou nákupy potravin, benzín nebo platby za energie. Vyhněte se impulzivním nákupům přes internet nebo v obchodech, kde si můžete snadno říct, že to „vrátíte příští měsíc". Místo toho si před každým větším nákupem položte otázku: „Koupil bych si to, kdybych neměl kreditku?" Pokud odpověď zní ne, odložte kartu stranou a plaťte běžným účtem.

Učte je plánovat a rozlišovat přání od potřeb Když dítě dostane peníze, chce je obvykle utratit okamžitě. Pomozte mu rozdělit finance do tří kategorií: utratit, ušetřit a sdílet. Můžete použít tři zavařovací sklenice nebo obálky s popisky. U každé kategorie si povídejte, co do ní patří a proč. Důležité je nezakazovat impulzivní nákupy úplně – nechte dítě, aby si někdy koupilo zbytečnost, a pak ho veďte k reflexi, jestli ho ta věc bavila déle než týden. Tím se přirozeně učí, že peníze jsou omezený zdroj a že každá volba má své důsledky.